Od poloviny dubna se začala hudebna na ZŠ U Nemocnice, aula školy a domácnost rodiny Weiissů "obracet na ruby". Děti na škole začaly vybírat písničky. Někdo z legrace losoval, někdo zkoušel, která píseň by byla ta pravá. Zakládaly se "spolky zpívajících" a v rodině Weissů se po nocícch háčkovaly ceny. Brzy poté se začaly připravovat animace přenosu, které se často měnily, pletla se jména účinkujících. Aneta nebo Adéla, to je přeci "fuk". Začalo se intenzivně trénovat v aule školy. Posilovat svaly na nohou od chůze z auly k šatnám a zpět. Zkrátka se někdy trochu nekontrolovaně začlo "blbnout". Oslovila se paní ředitelka, předsedkyně poroty paní Ludmila Uhrová a další učitelé a asistenti. Na začátku května, kdy bylo přihlášeno celkem 46 čísel a kolem 60-ti dětí ze sedmých až devátých ročníků, se začalo s postupovými třídními koly. V porotě se postupně vystřídal takřka celý pedagogický sbor II. stupně. To hlavní však teprve mělo vypuknout. Celoškolní kolo bylo stanoveno po určitých termínových "zvratech" na 27. června. V celoškolním kole se sešly písně české, anglické, ale také například vietnamské, italské, ukrajinské a dokonce moldavské. Když nastal soutěžní večer, aula školy skoro "praskala ve švech". Vzduch se mohl "krájet". To ale nikomu nevadilo. Všichni měli obrovskou vůli zvítězit. Naprostá většina soutěžících nejenom krásně zpívala, ale v duchu soutěže se snažila proměnit ve zpěváky, které představovala. Oblečení, choreografie, rekvizity. Tak si například v písni YMCA od Village people zahrála i helma na sekání trávy našeho pana školníka. Všichni chtěli vyhrát, ale hlavní ceny byly jen dvě. Dva dorty vyrobené rodinou Weissů pro kategorii Lyrics (s podporou originálního zpěváka) a kategorie Karaoke (bez pomoci originálních zpěváků). A kdo vyhrál? To se dozvíte v následujícím článku...
Martin Weiss - učitel Hv
